RECENZE Náhradníci: Robotický dvojník Bruce Willise vypadá jako ruský krasobruslař

Akční sci-fi thriller; to je žánrové lákadlo, se kterým dnes Náhradníci vstupují do českých kin; navíc mají k dobru hvězdného Bruce Willise.

Ale přestože nesou všechny slibované prvky sci-fi, akce, napětí i detektivní šarády a Willis se tu dočkal dokonce dvojrole, novinka režiséra Jonathana Mostowa spadá do kategorie filmových zbytečností.

Náhradníci

50 %

USA, 88 min.

režie Jonathan Mostow,

hrají Bruce Willis, Rosamund Pike, Radha Mitchellová, Ving Rhames

Kinobox: 62 %

IMDb: 6.3

Zrod i podstatu světa, v němž se příběh odehrává, film shrne během úvodních titulků: leniví občané leží doma a do práce i za zábavou posílají své robotické, dálkově řízené náhradníky.

Pohodlná bezpečná idyla dostane trhlinu vzápětí, kdy záhadně zahynou dva roboti i jejich majitelé; v pár minutách je tedy jasné, že se prostřednictvím krimi bude hrát moralita o varovně odlidštěné budoucnosti a zneužití technických vynálezů. Ostatně ani šílený vědec na sebe nenechá dlouho čekat.

Vzlyká, slzí, trpí

První setkání s náhradníky je příjemně nekřiklavé, roboti v nočním klubu totiž vyhlížejí stejně uměle jako praví teenageři nalíčení podle současné módy. Ale už Willisův robot vzbudí neplánovaný smích; s vyhlazenou pletí a plavou patkou připomíná herec prototyp ruského krasobruslaře.

Ani jeho lidskou podobu mu tvůrci neulehčili: opět mu připsali osud policisty, jenž ztratil syna, pročež osaměle slzí v dětském pokojíku nad starými fotkami a marně ťuká na dveře ložnice své dlouhodobě zhroucené manželky.

Že hrdinovi vezmou policejní odznak, takže pátrá na vlastní pěst, už patří k hollywoodskému folkloru; Náhradníci však opisují i od novějších hitů v čele s Minority Report.

Vůkolní obklíčení reklamou, monitory, kabely, dráty a čipy až přehánějí – stejně jako v opačném gardu obraz ghetta odpůrců techniky, ošuntělých zahrádkářů, kteří táhnou na roboty s vidlemi jako v husitské trilogii a jejichž černý vůdce vyhlíží jako bezděčná karikatura spasitele.

Šetří čas, ne peníze

Naštěstí se dostaví jeden vydařený vtip, když robotický Willis-manekýn náhle promluví jadrně „po willisovsku“, a jedna pohledná honička motorkáře. Jinak se akčními scénami neplýtvá a herec, jenž jim umí kralovat, dostává vyložené protiúkoly: vyznává lásku, lituje se, dojímá, vzlyká, slzí, trpí a kňourá.

Nadto finále dorazí dlouhá mravní polemika o blahu lidstva, vedená opět se smrtící vážností. Mostow zkrátka natočil lehce upachtěnou obměnu Stepfordských paniček bez jejich černého humoru a cynismu.

Ale hlavně si vůbec nevyhrál se vším, co náhradnický svět nabízí, což je trestuhodné. Jedinkrát předvede, že robot nemusí být výhradně zdokonaleným otiskem svého majitele, nýbrž i výrazem jeho komplexů – otylý tatík má „dvojníka“ v podobě mladé krásky.

Ovšem jak celá komunita ve své všednodennosti funguje, jaká jsou její úskalí i kuriozity, to snímek opomíjí, soustředěný pouze na obnošenou kriminální zápletku s tajemným spiknutím.

Pravda je, že tak Mostow šetří divákův čas – Náhradníci mají vskutku milosrdnou délku; nikoli však divákovy peníze. Režisér nadaný fantazií by se pustil na nedotčenou půdu variací „co by bylo, kdyby“, zatímco Mostow jen zběžně odvyprávěl, co víme předem – tedy že Bruce Willis zase jednou sám a sám zachránil celé lidstvo před zkázou.